geologické předpoklady území

Jak uvádí Cílek (2003), ve středu Čech se stýkají tři velké geologické jednotky, jejichž stavba se projevuje výrazně i na vzhledu krajiny. Na severu jsou to rozlehlé pláně, zvedající se v podobě stupňů až k pískovcovým skalním městům Českého ráje. Směrem na jih, přibližně na úrovni Prahy vyznívají a přecházejí do pahorkatin až vrchovin, budovaných zvrásněnými horninami staro- a prvohor barrandienu v západní části a horninami krystalinika, především žulami a rulami na východě a jihovýchodě. Zatímco krystalinikum vytváří sice malebnou, ale v podstatě jednotvárnou pahorkatinu, která plynule navazuje na Vysočinu, na jihozápadě je možno vidět mnoho výraznějších krajinných typů v podobě výrazných scenérií. Český kras se svými bílými skalami a kaňony, jeskyněmi i důstojným hradem Karlštejn. Dále k západu se rozkládají husté lesy Křivoklátska. K barrandienu patří i jediné opravdové pohoří středních Čech – Brdy. Svérázné je i skalnaté údolí řeky Vltavy s divokým kaňonem bývalých Svatojánských proudů.

Málokterá oblast v Evropě a zejména hlavní město nemůže nabídnout tak bohaté geologické podloží jako hlavní město Praha. Praha samotná se svými dvěma tisíci druhů rostlin a desítkami druhů ptáků má parametry velmi hodnotné chráněné krajinné oblasti. Podobně je to s jejím okolím. Ve středních Čechách je možno nalézt většinu přírodních hodnot středoevropského prostoru. Obvykle však jen v malém vydání. Přírodovědnou osou středních Čech jsou navzájem se dotýkající celky Českého krasu, Brd a Křivoklátska, ale v jejich okolí leží stovky rezervací. Se zbytkem Čech krajinu spojují především vodní toky. Jak uvádí Franke (2013), z jihu přitéká Vltava, z jihovýchodu Sázava, od východu a severovýchodu Labe a Jizera, od západu Berounka. Všechny hlavní vody Čech tečou do středu země. Samotné přírodní charakteristiky předurčovaly kulturní a civilizační ráz Prahy a středu země, kde se stékají informace, finance i kulturní vlivy.

Území patří do geologického celku Český masív, který je patrně vývojově nejstarší částí střední Evropy, je geologicky velice pestrý a jeho vývoj v minulosti byl poměrně složitý. Babuška doplňuje informace, že nejstarší geologická historie této jednotky spadá na rozhraní prahor a starohor, kdy byl Český masív vyvrásněn, během svrchního devonu a spodního karbonu byl pak zpevněn. Starší komplexy byly dále porušeny řadou tektonických poruch a opět stmeleny intruzemi vyvřelin, např. středočeským plutonem a granitoidními masívy moldanubika. Středočeský pluton, jenž tvoří geologický podklad studovaného území je tvořen převážně žulami a granodiority[1], hojné jsou však i křemenné diority a gabra, případně syenity. Pluton tuhl postupně, skládá se z řady samostatných intruzí odlišných stářím i petrografickým složením.

Pro Středočeskou pahorkatinu je charakteristický pahorkatinový reliéf, jenž je většinou jen mírně zvlněný. Vltava a její přítoky zde tvářejí hluboce zaříznutá údolí, která povrch výrazně člení. Jak uvádí Balatka, ve třetihorách hrála zřejmě v odvodňování oblasti Vltava menší roli, poněvadž hlavní řekou na dnešním území středních Čech byla Berounka. Pravděpodobně na konci třetihor došlo ale k celkovému zvětšení povodí Vltavy a ke změně jejího toku směrem k severu. Říční terasy se pak vyvíjely především během kvartéru.

Povrch středního Povltaví patří do systému České vysočiny, sub-provincie Česko-moravské, podsoustavy Středočeské pahorkatiny. Ta se dále dělí na Benešovskou pahorkatinu, Vlašimskou pahorkatinu, Táborskou pahorkatinu a Blatenskou pahorkatinu. Střední Povltaví leží v oblasti Benešovské pahorkatiny, která má další dva pod-celky – Dobříšskou pahorkatinu a Březnickou pahorkatinu. Benešovská pahorkatina je členitá pahorkatina v povodí řek Vltavy, Sázavy a Otavy. Nachází se na granitoidech středočeského plutonu.

Region Středočeské pahorkatiny je výškově i plošně bohatě členěnou krajinou. Terén je obecně velmi kopcovitý a členitý. Obec Korkyně uvádí na svých internetových stránkách (2015), že krajina zde má nadmořskou výšku v rozmezí okolo 300 – 550 m.n.m. Průměrná nadmořská výška obce v tomto regionu činí 366 metrů. Charakter krajiny v okolí je leso-zemědělský. Skalní podloží je tvořeno horninami staršího proterozoika Barrandienu a paleozoickými vyvřelinami přináležejícími ke Středočeskému plutonu. Horniny skalního podloží jsou překryty kvartérními pokryvy. Místy je terén upraven antropogenickými navážkami.

[1] Granodiority mají nejčastěji světle až tmavě šedou barvu, často s namodralým nebo narůžovělým odstínem. Hlubinná magmatická hornina složením na přechodu mezi granitem a křemenným dioritem. Převzato z (25)